S hlavním trenérem FC Hlučín Filipem Smékalem jsme v obsáhlém rozhovoru zhodnotili nesmírně vydařenou podzimní část letošní sezóny, během níž Prajzáci postoupili do historického osmifinále MOL Cupu a skvěle si vedli i v třetí nejvyšší soutěži MSFL, neboť bojovali do posledního kola o titul podzimního mistra.
Nejsilnějším momentem skvělého podzimu je senzační vyřazení Plzně v 3. kole MOL Cupu. Jaké se vám zpětně vybaví vzpomínky na utkání, které proslavilo Hlučín po celé republice?
Hlavně ty, když jsme obdrželi branku v 90. minutě na 2:2, to byly moje nejhorší chvíle jako trenéra vůbec. Uvědomoval jsem si, že jsme 5 minut od největšího vítězství v mé dosavadní kariéře, možná vůbec největšího, kterého kdy dosáhnu, byl to obrovský zmar. Viděl jsem na týmu, že jít do prodloužení by pro nás bylo nesmírně náročné, protože jsme se vydali ze všech sil, Plzeň hrála o 1 méně, ale i přesto má velkou kvalitu. Když Smeky vstřelil gól na 3:2, takovou euforii jsem ještě nezažil. Vnímal jsem v tu chvíli, že teď už jsme opravdu blízko, abychom vyhráli, a když rozhodčí pískl, zažíval jsem nepopsatelné chvíle euforie. Viděl jsem některé kluky plakat štěstím, všichni lidi na stadionu to prožívali s námi. Byl to prostě neskutečný a nezapomenutelný zážitek, který je však umocněn z mé strany tím, že jsme si pro to vítezství šli kvalitní předvedenou hrou. Všichni hráči se vydali na maximum. Strašně moc si cením, že jsme vzdorovali mistrovi ligy, vedoucímu ligy a účastníku Ligy mistrů, a že to nebylo o tom, že Plzeň nedala 10 tutovek a my se štěstím skórovali.
Váže se na to utkání i nějaká vtipná historka?
Za mě bylo vtipné, že Plzeň nechtěla odehrát utkání pod světly, což nás mrzelo, když jsme věděli, že přiletí soukromým letadlem a jeho odlet se neváže na letový plán, protože by přišlo dle mého názoru mnohem více lidí. Ale vzhledem k tomu, jak to dopadlo tak to tak mělo být, ale pořád zastávám názor, že fotbal se dělá hlavně pro lidi a v 15:00 je většina stále v práci.
Bohemians v osmifinále poháru už byli nad naše síly. V čem bylo utkání rozdílné oproti Plzni?
Hlavně v tom, že Bohemians nás nepodcenili v žádné herní situaci. Hráči na hřišti pracovali směrem dozadu, což Plzeň z mého pohledu nedělala tak důsledně, čímž nám dávala víc šancí se prosadit směrem dopředu. Taky musím zmínit standardní situace, ve kterých je Bohemka nesmírně silná a ze kterých nám dala 2 góly. Ale i přes prohru 3:0, která byla nakonec ještě milostivá, jsme v prvním poločase předváděli kvalitní podívanou a kluci si dokázali, že se můžou měřit i s ligovými hráči.
Postup do osmifinále je nicméně obrovským a historickým úspěchem pro celý klub. Jak vysoko jej řadíte vy? Je to největší úspěch vaší dosavadní trenérské kariéry?
Určitě ano, ale i postupy z kraje, přes divizi do MSFL a 2. místo MSFL v Petřkovicích řadím vysoko, protože si uvědomuji, že vyhrát jakoukoliv soutěž je velmi náročné. Tady je to umocněné postupem přes mistra ligy, který do té doby 35 zápasů neprohrál.
Myslíte si, že je v silách Hlučína do budoucnu tento obrovský úspěch zopakovat nebo dokonce předčít?
Myslím si, že ano, všechno je to trochu o štěstí při losu, taky věřím, že pokud bychom sehráli utkání s Bohemkou doma, měla by to složitější. Všechno ale začíná u kvality samotných hráčů, kteří dnes v Hlučíně jsou, v minulosti byli a musíme doufat, že i budou.
Pojďme zhodnotit účinkování Hlučína v MSFL. Začátek nebyl úplně ideální. Zvykal si tým na éru bez kanonýra a kapitána Lokši?
Nebyl ideální výsledkově, ale herně to tak hrozné nebylo. Samozřejmě vypořádat se s odchodem Radovana nebylo jednoduché, protože s ním nejen, že odešlo 20 gólů, ale také obrovská persona nejen na hřišti, ale i v kabině. Byl to příkladný leader a o to více jsem rád, že se tým, o góly podělil, ale hlavně, že chemie kabiny zůstala stejná a nový kapitán Radim Plesník navázal na Lokyho. I nově příchozí kluci skvěle zapadli.
Po slabším rozjezdu přišla fantastická série bez porážky. Na hráčích šlo vidět, že každým zápasem jejich sebevědomí roste. Nastal zlom v zápase s Vrchovinou, který jsme rozhodli gólem v závěru utkání?
Je to tak, s Vrchovinou jsem si 5 minut před koncem říkal, že je to možná můj poslední zápas, ale my ho zvládli a nastartovali neuvěřitelnou šnůru 15 zápasů bez prohry. Ono je to tak všeobecně, že když vyhráváte, tak sebevědomí roste, tak to bylo i u nás. Ale mě nejvíce těšilo, že tým měl nastavené, že může vyhrát každý zápas a že se hraje do doby, než rozhodčí zápas ukončí.
Po postupu přes Plzen jste měli náročný los, kdy jste o víkendu hostili první Kroměříž. A gólem v samotném závěru jste rozhodli o vítězství 4:3. Góly v závěru jste během týdne dali Rosicím, Plzni i Kroměříží. Svědčí to o kvalitní fyzické připravenosti, silném týmovém duchu?
Ještě jsem ve své kariéře nezažil, že bychom rozhodovali tolik zápasů v posledních minutách. Byly to zápasy s Vrchovinou, Baníkem, Rosicemi, Plzní, Kroměříží. Ta fyzická, kondiční připravenost je samozřejmě důležitá, kdy tady tímto bych chtěl poděkovat Janu Peršínovi, našemu kondičnímu trenérovi z fitcentra Colliery, který kluky připravuje jednou týdně a úzce spolupracujeme. Takže i díky jeho práci jsme měli tyto výsledky a dokázali jsme utkání vyhrávat v posledních minutách. Ale myslím si, že to bylo právě to sebevědomí a touha rvát se až dokonce, která byla u všech hráčů příkladná.
Celý podzim jste pronásledovali první Kroměříž a v posledním kole měli možnost ji předskočit. To by byla úplná třešnička za skvělým podzimem. Se Slováckem se ale bohužel prohrálo. Bylo to dáno i tím, že jste odehráli velkou porci zápasu a nakumulovala se únava?
Bylo to dané silou soupeře. U některých se únava projevila, někteří sezonu dohrávali zranění, ale stále chtěli týmu pomoci. Tu prohru beru na sebe, měl jsem to oproti Bohemce více prostřídat a zdravé hráče poslat na hřiště, ale doufal jsem, že poslední zbytky sil vyškrábou, ale u některých už to nešlo a paradoxně ve 2. poločase, kdy jsme podali dobrý výkon, měli šance jsme jej prohráli 2:0, ale celkově si Slovácko zasloužilo vyhrát.
V létě klub hledal útočníka, který alespoň částečně střelecky nahradí Lokšovy góly, nakonec to ale během podzimu vyšlo tak, že se ofenzivní hráči o vstřelené branky rovnoměrně rozdělili. Těší vás, že máte v týmu tolik hráčů na různých postech, kteří to umí vzít střelecky na sebe?
Je to tak, přišel Marek Šindler, který má svou kvalitu a dal velmi důležité góly, ale ze začátku jsem si myslel, že na pozici hrotového útočníka bude hrát Adam Zajíček, který byl loni s 10 góly 2. nejlepší střelec, ale příprava nám ukázala, že bez Radovana budeme muset hrát trochu jinak, a tak nám na pozici hrotového útočníka nejlépe vycházel Dominik Smékal, který byl pro mne do té doby spíš hráč na nižší pozici, ale jsem rád, že jsme se takto rozhodli. To, že se o góly podělila spousta hráčů, mě velice těší, ale myslím si, že jsme jich mohli dát rozhodně více, a to je něco, na čem musíme stále pracovat, tak jako na chování v okolí naší šestnáctky, a to nejen u standardních situací.
Kdo byli podle vás stěžejní postavy týmu na podzim?
Nerad hodnotím jednotlivce, protože všichni, co byli součásti týmu, i ti kteří byli dlouhodobě zranění, přispívají svým dílem k tomu, jaké se uhrávají výsledky. Tento podzim, potažmo rok, který jsem zatím v Hlučíně strávil, byl výjimečný, protože jsem pracoval s hráči, kteří mají vysokou kvalitu, jsou ochotni pracovat, věnují fotbalu spoustu času, i přesto, že chodí do práce, občas mě i poslechnou (s úsměvem). Vím, že na hřišti chtějí být v zápase všichni, ale bohužel jich může hrát pouze 11, tak i přesto si všichni uvědomují, že pořád jsme jeden tým, s jediným cílem – jít na hřiště, pracovat a udělat maximum pro vítězství, ať už proti nám stojí kdokoliv. Snad, se na mě kluci nebudou zlobit, když některé jmenovat budu. Musím jmenovat hráče Dominika Tomšů, který po celý podzim předváděl neskutečné výkony, hrál s absolutním přehledem a byl příkladným hráčem při práci dozadu, tak dopředu na všech postech, kde nastoupil. Výkony Jakuba Lapeše a Radima Plesníka byly po celý podzim na vysoké úrovni a Radim prokázal, že s rostoucím sebevědomím se může měřit s kýmkoliv. A útočník Dominik Smékal tím, že dal hattrick Plzni, na sebe upozornil, ale nejen v tomto zápase hrál velmi dobře. Chci však dodat, že všichni hráči si zaslouží ode mne velký dík, za to jak pracovali a jak jsme se prezentovali v zápasech. Jako trenér jsem nebyl spokojen pouze s jedním zápasem, a to prohrou v Uničově, kde jsme to právě jako tým nezvládli. Taky chci poděkovat svému realizačnímu týmu, bez kterého by takové úspěchy nebyly.
Skvělý podzim se samozřejmě odrazil na zvýšeném zájmu o naše hráče ve vyšších soutěžích, což je skvělá vizitka vaší práce. Na druhou stranu ani vy byste si nepřál nějaké výrazné oslabení. Máte vyhlédnuté případné posily jako náhradu?
Tak to je pravda – skvělá vizitka a logické vyústění podzimu. Vždy hráčům říkám, pokud budeme vyhrávat, zvládat zápasy výsledkově, budeme hrát nahoře, zájem z vyšších soutěží přijde. To je realita, asi není možné, aby byli skauti na každém zápase, takže jsem přesvědčený o tom, že jen samotné výsledky, čísla jednotlivých hráčů – góly, asistence oslovují týmy.
Máte pravdu, oslabení týmu si jako trenér nepřeji, ale na druhou stranu všem hráčům přeji, aby si plnili své sny, a tím je hrát profesionální fotbal. Hlučín je organizace právě na pomezí mezi poloprofesionálním fotbalem a profesionálním fotbalem. Já ze sebe chci, aby ten stupeň „mezi“ byl pro kluky, co nejsnazší, což znamená, aby byli dobře připraveni po kondiční, ale hlavně po taktické stránce a s přechodem do vyšších pater měli co nejméně práce.
Co se týče odchodů, teď už vím, že je zájem nejméně o 6 hráčů, to jak, to však dopadne nevím, určitě někteří půjdou minimálně na zkoušku a zda se prosadí, bude záležet pouze na nich. Samotné příchody budou záležet na tom, kteří hráči nás opustí, abychom je doplňovali dle jednotlivých postů. Samozřejmě jsem již některé hráče oslovil, někteří se vrátí z hostování. Počítám s tím, že do přípravy se zapojí u někteří kluci z dorostu.
Co říkáte na podporu domácího publika během podzimu?
Bylo to super. Doufal jsem však, po dobrých výsledcích jich přilákáme trochu více, ale samozřejmě si vážíme těch, kteří do ochozů chodili a podporovali nás. Úžasná byla atmosféra na Bohemce. Touto cestou bych chtěl všem fanouškům poděkovat za jejich přízeň a do nového roku jim popřál hlavně zdraví, štěstí a na stadionu hezkou podívanou, kdy se je budeme snažit nezklamat.
